Dobrá služební svítilna může mít někdy i hodnotu největší – a to je vlastního života. Ať je zrovna v rukou těch, kteří dennodenně nasazují život v rámci ochrany pořádku ve velkoměstských ulicích, tak některých účastníků rizikových zahraničních misích, případně pak může posloužit soukromému uživateli v sebeobranné situaci. Proto by tato část výbavy neměla být rozhodně opomíjena. Nedá se rozhodně říci, že by trh se světelnými zdroji, nazývanými „taktické svítilny“, byl zrovna nedostatkový. Přesto, po dobrém služebním světelném zdroji, jenž by naprosté většině uživatelů vyhovoval jak svými užitnými vlastnostmi, tak i příhodnou cenou, je stále nemalá poptávka.

Bojovat znamená vidět

Přímá konfrontační situace, která může vyústit v zoufalý boj o vlastní život, rozhodně není ani pro ty nejpřipravenější jedince i z těch nejlepších ozbrojených složek něčím, v čem by nemohli zásadně selhat. Poplašná fyziologická reakce může u každé osoby přes všechen trénink výrazně omezit nejen schopnost „chladné“ úvahy. V krajním případě pak někteří mohou propadnout i zničující panice s naprostou iracionalitou konání a zborcení všech zdánlivě nadrilovaných scénářů, získaných i dlouhodobým a intenzivním výcvikem. Také jemnější motorika, nutná pro účelné ovládání palné zbraně, se v případě bojového stresu podstatně zhoršuje.

Noc a tma je zas pro lidstvo odedávna tím, co již u většiny populace samo o sobě vzbuzuje určitý druh obavy. Neviděná rizika se zhmotňují do hrůzných představ, adekvátnost jednání a pohotovost k rozhodnutí se tak dále snižuje. Člověk v takové situaci hůře odhaduje vzdálenost a obtížně vyhodnocuje zdroje nebezpečí.  Smysluplná reakce a potřebné načasování je pak mnohem obtížnější a efekt „tunelového vidění“ se rapidně zvětšuje.  Nepřehlednost situace v podmínkách „nočního boje“ s sebou pak nese obrovské riziko neadekvátního nebo omylného použití zbraně.

Ozbrojené střetnutí, odehrávající se za tmy se potom zákonitě stává tou nejnepříjemnější kombinací obou zmíněných faktorů. Až 80 % střeleckých konfrontací se podle dlouhodobých statistik však odbývá právě za výrazně zhoršených světelných podmínek, z toho nemálo situací pak nezřídka za úplné tmy. A to dle expertů platí jak pro použití zbraně při policejních zákrocích, tak pro kauzy sebeobranných použití zbraně soukromou osobou.

Protože člověk nemá úžasnou schopnost kočky vidět v noci, musí mu zde pomoci technika.  Není zkrátka na zbytí, pokud vůbec zamýšlím na něco střílet, musím to alespoň trochu vidět.  A také si zřejmě vizuálně ověřit zákonný důvod střelby.  Nikdo asi při podezření a náznacích nebezpečí nevypálí jen tak někam letmo do tmy a pak se zděšením nezjistí, jak se ve svém odhadu tragicky zmýlil.  Takové rozhodnutí by mohlo mít ty nejzávažnější následky pro uživatele zbraně i pro všechny momentálně kolem.  Když odmyslíme nejmodernější, vysoce sofistikovanou a drahou výbavu jako noktovizory, pro odhalení zdroje rizika a případné použití zbraně je nezbytná příhodný světelný zdroj. Potřebám konfrontační situace ale nemusí odpovídat jakýkoliv běžný světelný zdroj. Pro speciální zařízení, cíleně určeným především pro „noční“ bojový střet se zažil termín „taktické svítilny“. A právě o těch si zde budeme povídat především.

Nová cesta

Jak nezřídka tvrdí většina příslušníků ozbrojených složek, doslovným kamenem úrazu odjakživa je, že obchodníci většinou „od stolu“ vytvoří něco, co se pak následně snaží profesionálnímu uživateli vnutit. Ve firmě ESP, se na to proto snažili jít od počátku zcela jinak. Před několika lety se rozhodli reagovat na stále větší poptávku po taktické svítilně požadovaných kritérií a odpovídající kvality, která by byla však „k mání“ za solidní cenu. Snažili se proto zprvu vyslechnout především co nejvíce požadavků těch, kteří budou také následně takové produkty ve své náročné službě užívat.  Nadešel tak čas sběru a následně i vyhodnocování informací a cenných názorů všech těch z nejpovolanějších. Brzy se ale ukázalo, že vyhovět naprosto všem připomínkám a integrovat je do jedné jediné svítilny, bude jen sotva možné. Bylo totiž nanejvýš složité se přizpůsobit doslova všem – tedy jak příslušníkům elitních složek, tak i například řadovým policistům a strážníkům městských policií. Je to pochopitelné – specifika jejich činností bývají značně odlišná a to s sebou pochopitelně nese širokou paletu názorů, jak by taková výbava měla vypadat a co by se s ním mělo přesně nechat dělat.  Bylo následně tedy realizačním týmem rozhodnuto, že se nevytvoří jen jedna jediná, ale hned tři specializované svítilny – tedy Helios, Barracuda a nakonec Trex, jak byly později nazvány.

Tato ucelená série měla zahrnout prakticky celé široké spektrum vyřčených specifikací. V nabídce tak měl vzniknout ucelený „noční systém“, kde by si každý uživatel přesně dle náplně své činnosti mohl zvolit ten „svůj“ světelný zdroj. A to včetně širší palety příslušenství. Od počátku totiž ESP počítali s tím, že „pouhá“ dobrá služební svítilna je málo, když ji například nebude v čem nosit. K novým produktům se tak od počátku začalo pracovat na koncepci zcela nové generace plastových rotačních pouzder s aplikací nového závěsného systému, jež by nejen umožňovaly svou noční výbavu celodenně pohodlně přenášet, ale také v případě nenadálé situace mít šanci i bleskově použít.

Helios

Zde bylo cílem vytvořit zcela novou taktickou svítilnu s co nejkompaktnějšími rozměry v kombinaci s nadprůměrně velkým výkonem. Zvláště příslušníci některých speciálních útvarů jak policie, tak armády stáli o to vytvořit nebývale silný světelný zdroj, který by šlo běžně nosit jak na opasku či taktické vestě, tak jím případně operativně moci osadit svou zbraň. Zde v ESP tak museli nejen vyřešit požadavek na odpovídající systém montáže na picatiny rail a vyřešit systém dálkového spínače. Současně to také znamenalo splnit nelehké kritérium užití pro armádní útočnou pušku za podmínek naprosté tmy – tedy zaručit reálný zásah lidského cíle i nad definovaných sto metrů. Střední sloupec osvitu měl být výrazně úzký, sytý a ostrý, kolem pak široký kruh pro periferní sledování okolí. Navíc měla být nová taktická svítilna opatřena tzv. chytrým vypínačem (namáčknuto – krátké bliknutí, promáčknuto – trvalý osvit) s možností jednoduché jednoruční obsluhy. Případně potom také disponovat i několika světelnými režimy, tedy volbou intenzity či typu osvitu. Mluvilo se také i o nadstandardní výdrži zdrojů v akci, tzn. minimálním odběru v kombinaci s již zmíněnou extrémně vysokou intenzitou osvitu. Věru dost složitá kombinace…

Svítilna měla být také opatřena zařízením proti odkutálení po nakloněném stole či po svahu. Vysoká odolnost proti okolním nepříznivým vlivům (prach, voda, pády údery a zpětný ráz výstřelů) pak měla být samozřejmostí. No a nakonec to podstatné – cena neměla jít, jak je obvykle u mnohých až nestydatě předražených produktů, až do nehorentních tisíců, ale jen do několika stovek. Pouze tak by se u ozbrojených složek mohlo v budoucnu ekonomicky uvažovat o plošnějším zavedení takové taktické svítilny.

To pro tvůrce to vše nebyly rozhodně lehké úkoly a vývoj takového nového vybavení se následně ukázal náročnou a ne zrovna lacinou záležitostí. Ale všechna energie a trápení zřejmě stály za to. Vznikl totiž, jak se dnes shodují četní odborníci a jak o tom také koneckonců svědčí nebývalá poptávka, produkt u kterého skutečně poměr ceny ku užitným vlastnostem nemá rozhodně obdoby. Co se týče výkonu, zcela nový supervýkonný LED čip CREE o výkonu 3W řízeného elektronikou umožnil nebývalou hodnotu osvitu – přes 120 Lumenů (ovšem zde úředně naměřených, ne těch reklamně vybájených, jak je poslední dobou nezřídka obvyklé…). Požadavek dalekého dosahu a sytosti osvitu ale vyžadoval nejen zajištění extra vysoké svítivosti, ale také především řešení specifické konstrukce přední paraboly s čočkou, aby světelný kužel na více než stometrovou distanc vůbec efektivně dosáhl a poskytl tak dostatečnou rozlišovací schopnost, nezbytnou k spolehlivému zásahu cíle.

Světelný kužel novinky od ESP se ukázal ideálně řešený - skládá se ze středního, extrémně ostrého a úzkého světelného bodu, kolem kterého je širší kolo méně intenzivního světla. Centrální sloupec s ostrými okraji má oslnit soupeře a je reálně schopen zachytit cíl střelby až 150 metrů a, méně sytý kruh kolem pak slouží pro potřebné sledování periferního okolí. Hranice mezi oběma sektory jsou výrazné a soustředěnost opravdu vynikající. Jak se v následných intenzivních testech následně ukázalo, také doba výdrže zdrojů se ukázala až více než dostatečná – s dvěma zcela novými, značkovými bateriemi CR 123 bylo i po více než hodinovém chodu stále možno zpozorovat lidskou postavu na 100 metrů, po 4 hodinách svítilny zapnuté „v jednom kuse“ ještě na 25 metrů a po 10 hodinovém limitu na 15 metrů. Zjistit člověka před sebou na 5 metrů či si osvítit temné schodiště (což jsou mezní služební kritéria) bylo možné ještě se svítilnou zapnutou po celých 20 hodin. Výdrž pro policejní účely rozhodně více než uspokojivá. I odolnost nového produktu z odlehčené slitiny byla prověřena v rámci několika zátěžových a uživatelských zkoušek. Co nová svítilna vydržela, bylo prý i pro testující tým složený ze zkušených policistů a instruktorů až překvapující. A to nejen z důvodů užití předního extrémně resistentního skla z balistického polykarbonátu. Nový dvojfunkční vypínač (ke kterému byla také vytvořena alternativa tlakového spínače k pevné instalaci na dlouhou zbraň) pak umožňoval jak rychlé bliknutí lehkým namáčknutím, tak zajištění trvalého chodu po promáčknutí vypínače. Svítilnu bylo navíc možno poměrně pohodlně užívat i v silnějších služebních rukavicích. Pryžový věnec na reflektoru svými výstupky brání valivému pohybu na nakloněné rovině. Svítilna se také vybavila pojistkou proti samovolnému rozsvícení – povolení zadního spínače o cca dvě otáčky zaručí, že se vám svítilna nevysvítí náhodně v kapse či tašce plné výstroje.

Barracuda

Do podoby další svítilny, která byla odborníky charakterizovaná jako „bojová a obranná“, se měly promítnout jiné požadavky. Za vznikem této značně specifické pomůcky pro „noční střet v kontaktu“ stáli jak renomovaní instruktoři střelecko-taktické přípravy, tak i někteří odborníci na reálnou sebeobranu. Zde se měly realizovat všechny ideje o nástroji, který by především svým designem vyhovoval podmínkám řešení konfrontace v omezených světelných podmínkách či za naprosté tmy. Střetnutí ať již ozbrojeného či neozbrojeného. Navíc vedeného v minimální vzdálenosti či v naprostém kontaktu s protivníkem. Tedy vzdálenosti, která je pro většinu střetů policejních a bezpečnostních složek zdaleka nejobvyklejší (dle dlouhodobých statistik se jedná o distanc kolem 0–7 metrů…). Že má další ze svítilen z dílny ESP disponovat vlastnostmi, definovanými již od počátku i pro Helios, bylo pro realizátory naprostou samozřejmostí. V nadstandardních kritériích odolnosti, svítivosti, atd., se měla Barracuda (jak se začalo novému výrobku říkat) předchozímu Heliosu přinejmenším vyrovnat.  Vnitřek měl být prakticky totožný, co se mělo zejména změnit, byl „kabát“.  Ale zde, u Barracudy, nešlo rozhodně jen o to, vyvinout další výbornou taktickou svítilnu. Skupina složená z designérů i předních expertů z bezpečnostního oboru se tedy pustila do práce a rozehrála naplno svoji invenci. Šlo především o to, dát novému produktu takový tvar, aby plně vyhovoval jak nejmodernějším požadavkům z oblasti speciální střelecké přípravy, tak i co nelepším možnostem užití ke kontaktní sebeobranné technice „oslň a udeř“. Nakonec tak vznikla svítilna velmi výrazné podoby. Ta je však přísně účelná a neobvyklý design zde není jen kvůli nějaké líbivosti. Každý detail má striktně svůj daný význam.

Úchopová část a výrazné rýhování je zde na Barracudě uzpůsobeno co nejdokonalejšímu pevnému a stabilnímu úchopu, a to za všech podmínek - to znamená i v dešti, ve zpocené dlani či v mastných rukou od zbraně. Pokud vezmete Barracudu do ruky, hned vidíte, že tvůrci zde odvedli více než dobrou práci - ať totiž svítilnu uchopíte seberychleji, tak je sevření jisté a přirozené. Zároveň je koncový ovládací spínač ihned pohodlně dostupný a dobře ovladatelný. Obsluha je tak velmi podvědomá a automatická. Ale to není vše. Tato speciální taktická svítilna měla svým designem vyhovět jak anatomii ruky pro úchop, tak i moderním požadavkům bojové střelby, tedy ideální kooperaci spolu s krátkou zbraní. Řešení s výrazným vybráním před přední částí u Barracudy umožňuje nejen všechny „klasičtější“ varianty držení, ale i aplikaci tzv. „doutníkové techniky“, kdy je zbraň fixována v dokonalém, takřka obouručním optimálním úchopu. Právě tento americký způsob dle mnohých střeleckých kapacit přináší nejen potřebnou koordinaci světla a zbraně, ale také lepší stabilitu s dobrou kontrolou zbraně při rychlých, opakovaných výstřelech. Příčné výrazné rýhování na hlavici (které má současně zabránit případnému „odkutálení“ položené svítilny), přechází vpředu v atypické špičaté výstupky, které dotvářejí výrazně „agresivní podobu“ Barracudy. Jde o tzv. úderové hroty, které zde plní úlohu velmi účinné dopadové plochy pro možnost alternativního užití svítilny k překvapivému úderu. Jak se už při prvních nácvicích s touto pomůckou ukázalo, účinek takového užití by v reálné situaci byl nanejvýš efektivní a pro protivníka pak naprosto zničující. Osoba, oslněná v podmínkách tmy nesmírně intenzívním osvitem je prakticky bezbranná proti následnému “kontaktnímu užití“. Dopad bojových hrotů, jak se projevilo na materiálech imitujících lidské tělo, by pak byl mírně řečeno „velmi účinný“ – a to nejen na vitální zóny. Někteří účastníci těchto testů pak s humorem dodávali, že obránce může za půl roku poznat konkrétního útočníka podle typického kroužku, vyseknutého na jeho čele… Navíc tato „rozbíjecí hlavice“ může být užitečná i jinak, například při nutném rozbití skla – ať již při záchranné akci, tak služebním zákroku, kdy je nezbytné realizovat rychlý vstup skleněnou překážkou.

Trex

Tento poslední výrobek z dílny ESP byl iniciován především mnohými řadovými příslušníky policejních sborů a strážníky městských policií. Právě ti totiž na rozdíl od zásahových a protiteroristických jednotek své svítilny většinou užívají pro poněkud méně „konfrontační“ účely – tzn. než ke konfrontačním akcím spíše k rozličným pracovním úkonům. To tedy znamená spíše než k  součinnosti se zbraní a případné střelbě, tak více k pátracím akcím a v neposlední řadě také k jedné z nejčastějších policejních činností – a to zastavování vozidel. Takže zde měla vzniknout poměrně univerzální a laciná svítilna, se kterou by se daly vykonávat prakticky všechny tyto činnosti. Tomu bylo podřízeno řešení celého „nočního světelného setu“. Bylo ale naštěstí z čeho vycházet. Předchůdcem byl komplet, který mnozí z policistů užívali již nějakou dobu. Ten byl tvořený osmibodovou výkonnou svítilnou, doplněnou přípojným světelným kuželem, jehož jasně červené světlo je v noci patrné i na stovky metrů. Otvor na konci tohoto pravzoru pak umožňoval následné úkony kolem zastaveného automobilu (tzn. kontrolu dokladů řidiče, osvit vnitřních prostor, případně ověření značky, kvality vzorku pneumatik, nalezení VIN kódu, apod.). A to vše bez toho, že by se signální část musela ze svítilny sejmout.

Červená světelná výstraha, viditelná pro ostatní řidiče na sta metrů pak výrazně přispívala k nepoměrně větší ochraně ochránců zákona a pořádku. Zabezpečovala tak policisty při jejich pohybu kolem vozidla ohledně ohrožení projíždějícími vozidly (což je mimochodem ve světě statisticky jedna z nejčetnějších příčin zranění a úmrtí dopravních policistů…). Právě tato velmi praktická (a přitom cenově velmi dostupná) svítilna, spolu s navlečeným signálním nástavcem, umístěná v praktickém nylonovém pouzdru s klipem, se v minulých letech stala velkým „hitem“ a nemálo policistů si ji soukromě kupovalo „za vlastní“, pokud mu ji zrovna oficiálně neobstarali jejich „zaměstnavatelé“. Důvodem pro nevšední oblibu zde také bylo to, že se jako náplň neužívaly nepoměrně dražší a méně dostupné zdroje CR123, obvyklé pro současné taktické svítilny. Tento služební prostředek byl totiž uzpůsoben na tři kusy mikrotužkových baterií, tedy naprosto nenákladných baterií typu AAA, sehnatelných prakticky v každé trafice či u kasy v blízkém supermarketu. Ač na tuto náplň bylo možné užívat tuto oblíbenou služební pomůcku i několik úctyhodných desítek hodin a její osvit s přehledem umožňoval plnohodnotně provádět všechny výše zmíněné činnosti či s naprostým přehledem prohlédnout chodbu či místnost propátrávaného objektu, mnozí časem počali toužit po obdobném řešení, ale s o mnoho větším výkonem. Takovým, které by s užitím totožných laciných baterií umožňoval výrazně širší možnosti pro běžné policejní složky – například prosvícení několik desítek metrů parku či zkontrolování střech vyšších budov.  Zkrátka mnohem „nadupanější“ svítilnu. Tím by se však, dle názorů policistů z přímého výkonu, však neměla o mnoho zvednout pořizovací cena. Nakonec na bázi těchto zvýšených nároků vzniklo po takřka jednoletém hledání optimální řešení – a tím byl Trex.

Jde o svítilnu zcela nové koncepce, svým „kabátem“ a řešením tak trochu připomínající ultrasvítivý Helios. Zachovány jsou ale zde již tři zmíněné AAA baterie 1,5 V. Na ty je však, díky poslednímu obrovskému technologickému pokroku, ze svítilny „vymačkán“ až pozoruhodný výkon – svítilna je navzdory velmi cenově dostupným zdrojům schopná svým pronikavým světlem dosáhnout na až překvapivou vzdálenost - i kolem sta metrů. Spolu s nasazeným signálním nástavcem pak září ve tmě doslova jako oslnivá pochodeň. Ta je viditelná až na kilometry, takže je v současnosti testována i pro navádění vzdušných prostředků. Odběr ale oproti očekávání „nevysaje“ mikrotužkové baterie nijak rychle a Trex má na jednu náplň až neskutečnou výdrž. Jak se ukázalo, i po cca 30 hodinách je patrná lidská postava na celých 25 metrů a dokonce po více než neuvěřitelných 70 hodinách osvitu „v jednom tahu“ jste ještě schopni vidět na 5 metrů ruce a obličej člověka, nebo si pohodlně posvítit pod nohy na cestu. Povedlo se zde totiž zapracovat jednu další z výhod – u Trexe nedochází k strmému vyprázdnění zdrojů, jak je to obvyklejší u svítilen na tzv. „foťákové“ CR 123 baterie, ale křivka vyčerpávání energie je na tady mnohem pozvolnější. Postupné snižování intenzity tak v pohodě varuje svého uživatele. Ten není pak zaskočen při dlouhodobé akci v terénu a může se tak lépe připravit na plánovanou a včasnou výměnu zdrojů (případně se snažit o jejich urychlené pořízení).

Pokročilé verze

I po prvotním úspěchu se další vývoj rozhodně nezastavil. Nedávno se totiž objevily první novelizované kusy svítilen Helios a Barracuda, které mají volbu hned několika režimů osvitu. V ESP tak pružně reagovali na aktuální poptávku a konstrukce těchto dvou taktických svítilen tak byla operativně uzpůsobena pro mnohem širší uživatelské možnosti.

První alternativou na obou těchto nově upgradovaných světelných zdrojích je „klasické“ rozsvícení na běžných 100% osvitu – to se děje prvním namáčknutím (či pro trvalý svit úplným promáčknutím) spínače.  Na druhé stisknutí (cca do jedné sekundy) pak získáme padesátiprocentní osvit. Toto poloviční snížení intenzity se v praxi ukazuje velmi praktickou záležitostí. Na všechny činnosti totiž nepotřebujeme (nebo dokonce nemůžeme mít) plný oslnivý svit (při užití na pracovní činnosti může totiž plná intenzita až nepříjemně oslňovat…). Světlo tak v případě průzkumu cesty, zájmových dveří nebo čtení při mapy jde zredukovat na výrazně nižší úroveň a současně tak i o mnoho prodloužit životnost zdrojů (dle testů tak o 45%). Na třetí zmáčknutí spínače se „nastartuje“ další režim – a to speciální stroboskop. Ten je uzpůsoben tak, aby se světlo v nočních operacích stalo výrazně horším cílem pro střelbu protivníka. Speciální blikající mód má totiž světelné pulsy uzpůsobeny tak, aby se co nejúčinněji rozptylovala pozornost nepřátelského střelce a tak se co nejoptimálněji znemožňovala možnost našeho zásahu. Toto „strobo“ má sice dezorientovat zrak a „rozhodit“ mysl osoby naproti nám, ale zároveň svému uživateli umožňuje co nejvíce přehledné vnímání celé situace. Všechny popsané režimy, jak jsme si koneckonců mohli sami nedávno při nedávných uživatelských testech vyzkoušet, lze na nových ESP svítilnách přepínat snadno, pohotově a přirozeně.

Nejnovější výrobky také doznaly i další podstatné změny. Zásadně byl přetvořen zadní design svítilny. Tato část byla na podkladě požadavků z praxe o něco více protažena a tak byl spínač zvětšením prstence tubusu o něco více „utopen“. To mělo v reálu tu výhodu, že spínače zůstal potřebně dostupný, ale byla mnohem menší pravděpodobnost bezděčného rozsvícení zdroje se všemi negativními důsledky – tj. neúmyslnému vysvícení svítily či dokonce prozrazení uživatele v rizikové situaci. Touto další reakcí na náměty a připomínky z praxe se opět výrazně posunuly vlastnosti těchto velmi perspektivních produktů ESP, které ve své cenové hladině jen sotva hledají konkurenci. Protože toto služební a sebeobranné příslušenství mají především co nejlépe sloužit těm, u kterých každá chyba a pomýlení může v extrémním případě znamenat i ohrožení jejich života.

 

 

 

Z testů jednoho z předchůdců Heliosu. Jedna ze zkoušených svítilen po vypálení 16 zásobníků v plné dávce. Salvy 480 ran byly vystřeleny méně než během pěti minut. Vše takřka hoří, ale svítilna i po takové zátěži fungovala…

 

 

 

 

 

 

 

Zajímavé vlastnosti našly novým svítilnám od ESP cestu do některých ozbrojených složek. Nemálo vojáků armády či příslušníků bezpečnostních sborů tak má zmíněnou taktickou svítilnou osazenou na své zbrani. Do naší armády byl Helios zaveden jako „svítilna osvětlovací“ pod KČM 0019057340306.

Mezi požadovaná kritéria od počátku patřilo i možnost efektivního užití nad stometrovou hranici. To se podle uživatelských testů dle názoru uživatelů podařilo bezezbytku. Nadstandardní osvit Heliosu dává šanci velmi slušného zásahu i kolem 150 metrů. Zde je kupříkladu pro ilustraci k vidění nástřel pěti ran na zmíněnou vzdálenost, realizovaný v podmínkách naprosté tmy. O mnoho lepší výsledek s Sa 58 nejde nastřílet ani za dne…

 

 

 

 

K novým taktickým svítilnám ESP byl současně vyvíjen i důmyslný systém nových pouzder. Zejména pro bojovou Barracudu byl zkoncipován i zcela nový „holster“, jež dle odborných názorů nemá jen tak konkurenci – a to nejen svou cenou. Toto pouzdro je díky svislým rotačním válečkům samosvorné, svítilna se tak dá vytrhnout jedním bleskovým pohybem. To je ulehčeno volbou sklonu nosiče svítilny pomocí osvědčeného rotačního systému. Pro nejnáročnější činnosti, při kterých by reálně hrozila ztráta svítilny, je pak možné užít otočnou pojistku.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příslušník Police Rapide Intervention, elitní konžské protiteroristické policejní jednotky s vybavením od ESP – a to nejen obuškem, ale i taktickou svítilnou Barracuda s novým výklopným pouzdrem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na podnět některých ozbrojených složek se počaly vyvíjet i dvoupouzdra. Ty jsou doslovnou stavebnicí a na základní nosič lze libovolně přichytit výbava dle potřeb a gusta uživatele. Kombinací existuje dokonce více, než je vidět na této fotografii.

 

 

 

 

Na tyto veškerá pouzdra si uživatelé mohou též zvolit systém závěsu. A nyní nejen klasický jednoduchý klip či pozdější léty osvědčený zaklapávací systém s regulací šíře opasku. Ten úplně poslední (a právě patentovaný) se dle otevřeného tvaru nazývá „Vé“. I zde je možno doslova v mžiku upevnit pouzdro na opasek a zas opět sejmout bez nutnosti jeho rozepnutí.  Tento nejnovější úchyt, kde je kombinován odolný plast se speciální duralovou slitinou, lze navíc fixovat i na US Molle systém, který je užíván na současných taktických vestách.

 

 

 

 

Nejen pro příslušníky městských policií, ale i pro všechny ty, kdo často nasazují svůj život ve jménu pořádku a zákona, začíná být moderní výbava tím, co může rozhodovat v některé rizikové situaci.