Toto speciální příslušenství k teleskopickým obuškům ESP je určeno především pro využití u bezpečnostních a záchranářských složek. Jejich účel je patrný – mít u sebe alternativní nástroj, který dá šanci k vykonání činnosti, na kterou pouhé ruce rozhodně stačit nebudou…

Nástroj kontra holá ruka

Člověk se v průběhu evoluce začal lišit od zvířat především cílenou výrobou nástrojů a jejich smysluplným užíváním. Ty mu pak od pradávna umožňovaly jak zaopatřovat obživu, tak zajišťovat účinnou obranu. I dnes, v našem přetechnizovaném věku, mohou občas nastat nemilé situace, kdy samotná lidská síla nemusí zdaleka stačit a vhodný prostředek zkrátka k dispozici nebude. Navíc v té chvíli může jít o nanejvýš klíčový úkon, na kterém nezřídka mohou záviset i lidské životy. To platí zvláště u profesí, které mají za prvotní cíl zajišťovat bezpečnost nás všech – ať již jde o příslušníky ozbrojených složek, nebo těch, kteří mají za úkol realizovat záchranu v těch nejožehavějších momentech například nehody, požáru či jiné katastrofy. Zde potom může nastat potřeba tzv. násilného vstupu. Někdy se tím může mínit nutné odstranění dveří zásahovým policejním týmem během zákroku proti nebezpečnému pachateli, jindy zas dostat se v poslední chvíli do hořícího objektu či neodkladné otevření havarovaného vozidla.

U policie je užití síly k vytvoření vstupu do objektu zdaleka nejtypičtější pro speciální zatýkací týmy a zásahové jednotky. K takovému úkonu se obvykle užívají zvláštní otevírací sety, obsahující rozličná beranidla, páčidla, sekery a pneumatické aparáty, doplněné obvykle ještě brokovnicí, nabitou vyrážecí municí. Všechno toto velmi hmotné a rozměrné vybavení je zpravidla umístěné na zádech jednoho či více příslušníků týmu, nebo jen tak v rukou nelehce dopravováno na konkrétní místo akce. Pravdou ovšem je, že tato specializovaná souprava být po ruce vždy zrovna nemusí. Důvodů pro to může být více. Od toho, že jednotka pořádným „vercajkem“ vůbec nedisponuje (to je v našich končinách až překvapivě často…), až po další alternativy – veškerý otevírací materiál je momentálně na druhé straně chodby, nebo až v sousední budově. Ale také může být dokonce ponechán někde ve vozidle či dokonce daleko na základně jednotky, neboť původně nebyly pražádné předpoklady k jeho užití v chystaném zákroku. A pak nastává dilema co s tím. Není prostě čím. Gauner je ale uvnitř, není se na něj jak momentálně dostat. Zásahový tým tak čím dál více ztrácí šanci, že jej bezmocného vytáhne z peřin. Co chvíli se zřejmě vzpamatuje a možná poběží do skříně pro samopal. A pak začne teprve problém.

Svízel mnoha složek

Ale to, mít po ruce podobný pomocný nástroj, není rozhodně jen přínosem výhradně u elitních jednotek. Také i těm z řadovějších policistů nebo strážníků některé městské policie se ve službě může lehce stát, že bude zapotřebí „použít sílu“ k neodkladnému otevření dveří. Takových scénářů může být v policejní praxi pro někoho možná překvapivě nemálo. Například jsou přivoláni k případu, kdy starý nemohoucí člověk potřebuje okamžitou pomoc. Nedosáhne na léky a svým zachráncům již nemá sílu otevřít. Nebo ještě banálněji… Paní Nováková vaří polévku a jde si jen přes chodbu vedle k sousedce vypůjčit sůl. Průvan ale dveře zabouchne a klíče jsou uvnitř. Obě dámy, v panice že vyhoří, nyní volají o pomoc. Doráží dvojice strážců zákona, ale co teď? Zámečníka? To může nyní trvat zoufale dlouho… Podobné kauzy také nastávají v některých případech, kdy otevření objektu je opodstatněno pravděpodobným výskytem mrtvoly. Odborný servis, který byt sice profesionálně otevře, může totiž přijet někdy až za dlouhé hodiny a policista by (spolu s nezbytnými svědky) takový úkon mohl mít rychle za sebou. Ovšem jak a hlavně tedy opět čím… Nebo jiný příklad - policisté PMJ či linky 158 mají realizovat urychlený vstup do nějakého objektu. Zákonné opodstatnění dejme tomu existuje (je také nyní od účinnosti nového policejního zákona výrazně rozšířeno), ale v možnosti neodkladného vstupu brání řetěz s velkým zámkem na bráně či uzamčená petlice na vratech. Na prakticky stejné problémy mohou také narážet ve skladech a na tržnicích příslušníci celní správy. Vietnamci se zkrátka rozprchnou a jejich majetky jsou momentálně pozamykané…

Ale také i hasičům a záchranářům se čas od času může stát, že budou potřebovat nějaký ten alternativní prostředek. Samozřejmě, obvykle mají k provádění zmíněných zásahů moderní a velmi efektivní techniku, takže lehce si poradí s téměř jakýmikoliv dveřmi či rychle dokážou vyprostit osoby z havarovaného automobilu. Ale pokud je místo události najednou bolestně neodstupné, cesta k němu bohužel neprůjezdná, cílový objekt zcela odříznutý povodní nebo se vozidlo po kolizi skutálelo daleko od komunikace dolů do hustého lesa, mohou pak nastat nemalé potíže. Těžké aparáty se sem nedostanou a záchranná skupina se tak může ocitnout na místě zcela bezmocná s prázdnýma rukama…

Hledání vhodného nástroje

Popsané situace zná až mnoho z těch, kteří mají v popisu své práce skutečně „pomáhat a chránit“. Proto již po mnoho let od těchto lidí zaznívaly hlasy po nějakém vhodném prostředku, který by v určitých případech pomohl řešit často velmi nepříjemné momenty. Zvláště by se měl řešit problém, který nastává nejen s nutností odtržení čehosi (např. již zmíněného zámku), ale také vyřešení problému s vstupem, kde je otevírání směrem k nám. Zde totiž nastává největší kámen úrazu. I ty z dveří, které fyzicky disponovaná osoba dokáže hravě vykopnout směrem „tam“ (nebo vyrazit např. pomocí hasičáku), budou působit obtíže, je-li otevírání zrovna situováno směrem ven. Potom je obtížné či přímo někdy i zhola nemožné vůbec se dostat dovnitř. I dveře s průměrnou odolností tak nakonec mohou znamenat osudové pozdržením rizikového zákroku nebo soumrak nadějí na záchrannou operaci. Další vlastností požadovaného nástroje, tedy mimo nezbytné kompaktnosti a únosné hmotnosti, měla také být schopnost posloužit i jako případné kladivo a také případně i poskytovat šance k užití v případě nezbytného vylomení vložky. K všem úkonům totiž v praxi není přímo vždy zapotřebí rozbití dveří, často o desetitisícové hodnotě, doslova na „cimpr-campr“. To znamená způsobení neúměrné destrukci kvůli nějaké té banalitě. Hasiči (a koneckonců i zkušení zloději-bytaři…) to nakonec dobře znají – u dveří, které zrovna nedisponují pokročilejšími bezpečnostními prvky totiž stačí jen vložku zlomit a vyjmout. Pak již jen jednoduše pootočit vnitřním mechanizmem. Takový nenápadný průnik se pak také může například hodit i policejní zásahovce. Zdolat potichu domovní dveře při postupu až před klíčový byt nebezpečného kriminálníka se jeví rozhodně lepší, než zoufale zvonit na zvonky některých z okolních nájemníků, jak tomu již v reálu paradoxně nejednou nastalo.

Otevírací příslušenství k obušku

Po stálém volání ze stran příslušníků rozličných ozbrojených složek začali před lety o řešení těchto potíží přemýšlet u známé firmy ESP. Právě u této pražské společnosti, která se u většiny svého sortimentu nechává inspirovat především poptávkou, jakož i odbornými názory těch, kterým mají jejich výrobky sloužit při výkonu jejich nelehkého a mnohdy i velmi nebezpečného povolání. Jelikož je jejich jedním z hlavních a tradičních produktů kalený teleskopický obušek, začala uzrávat myšlenka na realizaci speciálního příslušenství, které by na tento služební donucovací prostředek šlo snadno a rychle instalovat. Teleskop „od éespéčka“, jehož až nadstandardní odolnost byla nadmíru ověřena jak v průběhu nesčetných testů, tak i intenzivním plošném užívání v policejní praxi, se totiž pro takový účel přímo nabízel. Šlo teď jen o to, jak by měl vypadat nástavec, který by splňoval již uvedené, ne zrovna skromné požadavky.

Nastalo mnoho pokusů, kdy se něco navrhlo, vyrobilo a vzápětí při tvrdých testech neuspělo. Speciální aparát tak dlouho měnil svou podobu. Designéři pracovali na plné obrátky, v dílnách se pak snažili jejich invenci uvádět v realitu. A četné jednotky, včetně protiteroristického policejního útvaru se podílely na uživatelských zkouškách nových a nových prototypů. A následně dávaly potřebnou zpětnou vazbu o další možné novelizaci a optimálnějším řešení. Cíl byl jasný – vyvinout něco, co by dávalo reálné šance splnit úkol, a to například i za cenu úplného zničení jak samotného otevíracího nástroje i tak resistentního ESP obušku, na který je v takových případech vyvíjen extrémní tah (co je však nějakých šestset korun za odepsaný teleskop, oproti chycení krajně nebezpečné osoby, nebo dokonce záchraně života člověka…). Všichni měli také jasno v tom, co chtějí – tedy ne naivní hledání naprosté náhrady za speciální techniku. Spíše jen vítanou alternativu, tedy jakousi pojistku, kterou mohu mít ve službě vždy stále s sebou a okamžitě k dispozici. A která po spojení s běžnou služební výstrojí, tedy obuškem, možná dokáže alespoň částečně nahradit chybějící standardní prostředky. Prostě dát určitou šanci, místo jistoty totálního neúspěchu.

Příruční služební „otevíráky“

Nakonec vznikl nástroj, který i dle četných názorů specialistů ze speciálních knotek je nejen něčím světově ojedinělým, ale také skutečně funkčním a praktickým. Nový prostředek, složený kvůli potřebné kompaktnosti ze dvou částí, lze pohotově našroubovat na obušek ESP namísto jeho běžné koncovky. Následně ale, díky integrovaným fixačním pružinkám, může jako klasická koncovka také fungovat a nahrazovat její funkci – obušek i s instalovaným páčícím zařízením tak může být klasicky zachycen i v uzavřeném stavu (a takto, aby nepřekážel, může být připraven až do odstartování akce…). Tento robustní, mnohoúčelový nástroj následně nabízí vskutku širokou paletu možností využití. Velkou naostřenou zahnutou plochou lze odtrhnout panty či páčit dveře na straně zámku.

Výřez ve středu je zas určen pro případné vytržení hřebíku či šroubu. Zadní masivní plochá část pak zas slouží jako účinné kladivo. Aplikace je v reálu pak docela jednoduchá – jeden člen týmu nasadí páčidlo na cílové místo a druhý policista mu pak svým zkompletovaným setem potřebně natluče zaostřený „plocháč“ dovnitř. Je to jednoduché – není-li hrot páčidla situován dost hluboko, není obvykle páčit co.

Po obou stranách nástavce jsou pak vyrobeny hluboké výřezy s rozměrem standardní vložky, takže je možné nasadit nástroj z levé i pravé strany dveří, dle daného situování zámku. A pak už jen „lup“…

K výrobě aparátu je užita kvalitní ocel a na exponovaných místech je zařízení ještě úměrně zakaleno. Pro uživatele nebyla ale od začátku důležitá pouze funkčnost a houževnatost nového produktu, ale i cena této novinky. Ta dle zadání neměla o mnoho převyšovat hodnotu teleskopického obušku. Co nevidět má být navíc tento neobvyklý „otevírák“ ještě doplněn (avšak pouze pro příslušníky oficiálních ozbrojených složek…) speciálním „klíčem“ pro realizaci následného vstupu po rozlomení vložky a v budoucnu možná i speciální planžetou pro otevírání klik, či zatlačení západky panelákových vstupních dveří. Pro celý tento set již také bude brzo „k mání“ zvláštní pouzdro, které pomocí svého závěsného systému bude umožňovat jak případné nošení na služebním opasku, tak i libovolné umístění na moderní taktické vesty, které jsou opatřené čím dále populárnějším US nosným systémem M.O.L.L.E.

„Malý bratr“

Už v době vzniku zmíněného „otevíracího setu“ však zaznívaly některé hlasy, že pro ty z nejřadovějších policistů, zvláště pak těch, kteří bez služebního vozidla vykonávají službu pěším způsobem, může být zmíněné zařízení až příliš hmotné a na opasek dosti rozměrné. Z toho důvodu se současně začalo pracovat na menší, mnohem subtilnější variantě páčidla, které by však mohlo být vítanou pomocí v případě již probírané petlice či překážejícího visacího zámku. A pak také například sloužit k snadnému roztříštění odolného automobilového okénka. Vznikla tak malá koncovka obušku z kalené oceli, opatřená ještě zahnutým zobcem s ostrou hranou. I zde se podařilo spojit efektivitu s minimalizovanými rozměry. Vše se dá pohodlně nosit v malé sumce, opatřené klipem na opasku. Někteří se ale již dali slyšet, že hodlají mít takto osazen svůj „teleskop“ permanentně, to znamená nosit nástavec v podobě dravčího zobáku vždy rychle k dispozici. Jak se při uživatelských zkouškách zjistilo, nasazený na obušku totiž prakticky nepřekáží běžným úkonům a může takto kupříkladu být stále umístěn „po ruce“ na taktické vestě, zavěšený na nosném ocelovém klipu. I nové důmyslné páčidýlko od ESP tak po přídavné svítilně, taktickém zrcátku a nakonec i rozbíjecím kuželu dále rozšiřuje už tak velmi pestrou škálu uživatelských možností klasického donucovacího prostředku a dotváří tak komplexní pojetí multifunkčního služebního systému.

Nemalý zájem a příznivé ohlasy příslušníků velkého spektra příslušníků rozličných jednotek nyní jasně potvrzují, že v případě cíleného a náročného vývoje nových doplňků to byla správná cesta. A pokud tyto novinky pomohou přispět k větší efektivitě práce a bezpečnosti jejich uživatelů, lze říci, že rozhodně stála za to…

K otevíracímu příslušenství bezesporu vedl poměrně dlouhý a náročný vývoj. Zde je možné vidět jedny ze starších pravzorů, které jsou právě testovány poměrně reálnou formou. Po „načnutí“ dveří pomocí brokovnice se speciální vyrážecí municí, právě začíná jejich klíčová úloha. Vše slouží k efektivnímu a finálnímu vstupu policejního zásahového týmu.

Mimo páčení, trhání a zatloukání je další variantou použití tohoto nového speciálního otevíracího nástavce o méně násilný a také i poměrně tichý průnik dveřmi. Stačí jen boční průřez umístit odpovídajícím způsobem na vložku zájmového zámku (zpravidla stačí, pokud vyčnívá jen cca o 2 mm…). Pak stačí zabrat rukojetí obušku směrem dolů a vložka doslova jen „lupne“. A pak nakonec stačí jen do otvoru vložit speciální klíč a jednoduše otevřít…

Zajímavou se tato novinka k teleskopickému obušku jeví i pro některé součásti Armády ČR. A to nejen pro různé speciální jednotky Vojenské policie. I na některých ze zahraničních misí totiž mnohdy může být občas zapotřebí užití síly k násilnému vstupu a hmotné tradiční prostředky (viz foto dole) lze, vzhledem k nutnému množství munice a vody, jen stěží vždy vláčet s sebou.